Miloslav Khas: Kniha s námětem multikulturní výchovy

Název knihy

Náměty pro multikulturní výchovu -- Poznáváme jiné národy

Autor

Eva Cílková, Petra Borešová

Nakladatelství

Portál

Kniha poskytuje formou pestrých aktivit dětem základní informace o jiných státech, národech, lidech a o dětech stejného věku, kteří z různých důvodů žijí s námi.

Tato kniha z nakladatelství Portál, která vyšla v roce 2007, seznámí čtenáře nenásilnou a především hravou formou se životem a zvyky několika národů, se kterými se můžeme v dnešním globalizovaném světě běžně setkávat.

Co mě na této knize asi zaujalo nejvíce, byla forma seznámení s těmito vybranými státy. Žáci se neučí jen nezáživnou teorii o těchto místech, ale poznávají státy ze všech možných pohledů. To ale neznamená, že by zde chyběl základní teoreticko-statistický přehled. Ten je vždy součástí úvodu každé kapitoly. Různé národy se tak děti učí poznávat také nejrůznějšími smysly. Sluch, chuť, zrak a díky jednoduchým návodům k praktickým činnostem i hmat. Strana 11-13 skýtá obecný pohled na důvod, proč je dnes tak snadné křížení naší a jiné kultury. Autorky nám na straně 14 a 15 dávají návod jak pracovat s touto knihou a jak využít všech možností této publikace. Pro mě bylo velkým přínosem, že autorky zachovaly stejnou, či hodně podobnou, strukturu jednotlivých projektů. Pokud se tedy čtenář seznámí se strukturou první kapitoly, nečiní mu problém orientovat se ani v následujících. Na rozdíl od jiných podobných titulů dává kniha návod na praktické činnosti z běžně dostupných materiálů a tak si dle jednoduchého a snadno srozumitelného návodu děti vyrobí například vlajky jednotlivých států a mnoho dalších předmětů, typických právě probíraným státům. Jak už jsem zmínil, kniha nabízí několik pohledů na každý stát.

U Ukrajiny se seznámíme s mytologií, původem této kultury, pojmem „bohatýrské byliny“, Ukrajincích v ČR a naopak o Češích na Ukrajině a o současnosti Ukrajiny (nemyslím samozřejmě nynější válečnou situaci). Pro děti může být zajímavá dramatizace hry Nikolaj Šuhaj loupežník. Zařádit si mohou děti a žáci u „korkové“ bitvy na četníky a zbojníky, či u stolní hry Nikolo, hop! Jistě zajímavá bude pro děti zkušenost chuťová (boršč, varenniki, holubci, kuťja, chléb a bramborovým salátem se sýrem). Děti si v rámci tohoto projektu také zaskáčou nad symbolickým ohněm. Oživením projektového týdne může být například také používání základních ukrajinských slov ze strany 27. Mezi další z veselých her patří např. hra „zaháníme vlky“. Pro rozvoj motoriky a poznávání tvarů si můžou děti postavit své kostelíky. Ke kontrole získaných znalostí můžeme využít závěrečný test ze strany 31, kde nalezneme pod čarou i správná řešení. Na konci každé z kapitol nalezneme kontakty na různá sdružení, spolky a iniciativy. V podobném duchu pak pokračuje seznámení i s dalšími zeměmi. Osobně si myslím, že tato kniha dává návod na projekt trvající minimálně celé pololetí. Obrovskou výhodou pak může být osobní setkání se zástupci jednotlivých kultur.

Například na naší škole probíhal projekt s názvy jako „Den Asie“, „Den Afriky“ atd. Vždy trval minimálně týden pro jednu oblast a vždy se výuka ve všech třídách soustředila právě na probíhající projekt. Do projektu byla zapojena i naše školní jídelna. Nutno dodat, že žáci hlavně při tomto spojení ocenili, že žijeme v Čechách. Měli ale možnost ochutnat (samozřejmě pokud sami chtěli) smažené saranče, fritované larvy a další pochutiny. Obrovským zážitkem bylo ale vždy především setkání při nejrůznějších besedách se zástupci jednotlivých kultur.

Proč ale o tomto píši. Pokud bych měl již tehdy k dispozici tuto čtivou a praktickou knihu, byla by obrovským pomocníkem a výbornou inspirací při tvorbě tohoto projektu.

Asi je zbytečné popisovat kapitolu od kapitoly. Jak už jsem shora zmínil, struktura jednotlivých kapitol je velmi podobná. Přiznám se, že ale například místo Řecka bych přivítal jinou zemi, například právě africkou. Ano, Řecko je sice častým cílem českých rodin, ale kniha je o soužití na našem území a osobně, alespoň v našem regionu to tak je, neznám jediného řeckého žáka, za to žáků z afrických zemí u nás neustále přibývá. To je ale jen takový můj minipostřeh, jinak samozřejmě chápu, že například na Ostravsku je situace naprosto odlišná.

Jde o knihu, ze které je možno čerpat jak v mateřské škole, tak na prvním stupni základní školy. I přesto, že učím na druhém stupni, považuji seznámení žáků s multikulturní společností v mateřské škole a na prvním stupni základní školy za rozhodující. Dle mého názoru právě zde vznikají první setkání s jinou společností, s jinými společenskými normami, barvou pleti, zvyky a v neposlední řadě jiným jazykem.

Tuto knihu mohu doporučit všem učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům, kterým není téma multikulturní výchovy lhostejné.