pátek 24. března 2017

Formativně s formative - díl 1.

   Vždy jsem měl nemalý problém se sumativním, konečným hodnocením žáků. Nepovažuji to ani za nutné ani za důležité. Proto bych rád časem dospěl k tomu, že nahradím sumativní hodnocení formativním. Bohužel na konci každého pololetí zatím ještě jiná možnost v naší škole není. Chtěl bych se naučit žáky spíše provést problémem a posouvat je, aby uměli o nových věcech přemýšlet. Líbilo by se mi, kdybych dokázal změnit přístup i většiny rodičů, jejichž první a mnohdy jediná otázka ve dveřích zní "Tak, co jsi dostal?", protože je zajímá pouze známka. Co kdyby se zeptali například "Tak, co jsi se dnes naučil?", "Co se ti dnes povedlo?" nebo... dalších 25 způsobů, jak se zeptat jak bylo ve škole, aniž bych se ptal, jak bylo ve škole.

   I učitelé mají své zlozvyky. Učitelé mají zlozvyk vyvolávat jen ty žáky (ať už záměrně nebo ne), kteří se jim hlásí. Ono je ale třeba zajistit, aby odpovídala celá třída. Někde už se tak děje pomocí tabulek, kam se píše odpověď, kartiček A B C D apod.). Jak to ale udělat, když máte ve třídě například 20 introvertů, kteří díky své povaze, potřebují na rozmyšlení odovědi každý přes 10 sekund, a vy jako učitel máte jednu hodinu týdně?