Jak jsem ve třídě byl a nebyl aneb moje první on-line výuka

Tak se stalo, že jsem chtěl být v pondělí v Ostravě na školení "iPad ve výuce", v úterý jsem měl odučit celý den na mé základní škole ve Staňkově a ve středu jsem si chtěl zajet na předávání cen za eTwinning do Žiliny. Jak to ale udělat a nenajet přes dva tisíce kilometrů za tři dny?

No jednoduše! Žijeme v přece  on-line světě a tak nás nějaký ten kilometřík nemůže rozházet.

Zkusil jsem takto odučit sedmé a osmé ročníky. V následujícím textu se vám pokusím nastínit, jak vše probíhalo a hlavně, jak to dopadlo...

 Co jsem k tomu potřeboval

Učitel

Tak především notebook. Je jasné, že bez něj by to asi nešlo... 

Dále jsem si připravil tablet, kde jsem měl připravenou osnovu vyučovací hodiny, takovou stručnou přípravu na hodinu. Na tabletu jsem si po zkušenosti z první odučené hodiny nastavil "Zamknout displej" na "Nikdy". Bylo to dost rušivé, když jsem před každým dalším bodem osnovy musel tablet probouzet.

Chtěl jsem využít WiFi připojení, které penzion, kde jsem byl ubytován, inzeroval. Její dosah však končil se začátkem mého pokoje, a proto jsem zaimprovizoval a nasdílel připojení přes mobilní telefon. Naštěstí v Ostravě běží bez problému H+ (což je, pokud se nemýlím technologie HSDPA) a tak připojení bylo překvapivě naprosto stabilní. A to jak zvuk, tak přenos videa. 

To je vlastně vše, co člověk potřebuje na straně učitele.

Pro připojení ke vzdálené ploše jsem použil osvědčený a léty prověřený Remote Administrator Control, ve verzi klient. Jako prostředek k on-line komunikaci jsem se rozhodl vyzkoušet nepříliš známý ZOOM.US (díky za informaci o tomto programu, pane Řepko). Samozřejmě jsem ještě zapnul reproduktory, aby žáci slyšeli, co po nich budu chtít. Pro zahájení a "vyvolání" komunikace je potřeba si založit buď nový účet nebo se přihlásit pomocí účtů z Google nebo Facebooku. Mezi úžasné vlastnosti tohoto programu patří potlačení echa, tak že i při pouštění zvuku z reproduktorů nedocházelo k pískání a ozvěně. Samozřejmostí je i možnost nahrávání celé konverzace a bezproblémové sdílení obrazovky. Díky připojení přes mobilní telefon jsem ale raději použil zmíněný software pro vzdálenou správu.
Snad jediné jeho mínus je cena, která je ve verzi PRO devět dolarů za měsíc. Free verze se po 40 minutách ukončí, což ale vzhledem k 45 minutám vyučovací hodiny nečiní problém.

Třída

Ve třídě jsem si před odjezdem připravil stojánek, kam jsem napevno umístil webkameru s mikrofonem. Stojánek je velmi důležitý, jinak vám kameru otočí buď děti nebo ostatní učitelé. Pro vzdálenou plochu jsem nainstaloval již zmíněný Remote Administrator Control, tentokrát však ve verzi SERVER. I zde jsem nainstaloval komunikační program ZOOM.US. Pokud se ale chci přihlásit k již zahájené konverzaci, postačí buď zadání ID, kliknutí na odkaz nebo odpověď na zaslaný e-mail. Veškeré tyto tři možnosti generuje pro ostatní účastníky konverzace program jedním kliknutím myši. Ale abych také uvedl nějaká negativa. Je třeba počítat i s tím, že většina tříd má vysoké stropy a ozvěně ve třídě se prostě neubráníme. To samozřejmě není vina programu, nicméně si raději před ostrým pokusem udělejte jeden zkušební, abyste měli jistotu, že vás žáci určitě v pořádku uslyší.

Hodina začíná

Vše jsem si připravil před příchodem dětí. Dopoledne jsme vyzkoušeli funkčnost spojení s kolegyní ze Slovenska a v 9.45 jsme komunikaci spustili.

Jako první přišli na řadu žáci ze sedmičky. Zrovna předešlý den, jsme při Vlnobití řešili možnosti on-line komunikace a spolupráce v různých třídách. Zkusili jsme tedy seznámení tříd ze ZŠ Staňkov a ZŠ Horná Ždaňa, které budou letos spolupracovat v rámci eTwinningového projektu. První komunikující byli pravda trošku  rozpačití, ale kdo by nebyl. Ono mluvit z patra bez přípravy, před kamerou a ještě k tomu do jiného státu opravdu není tak lehké, jak se na první pohled může někomu zdát.

Pak už ale probíhala standardní výuka. Vůbec si nemyslím, že by byl sebemenší problém, že jsem byl fyzicky 505 km daleko. Všichni byli až překvapivě pozorní a plnili pokyny snad rychleji než když jsem opravdu přítomen (teď mě napadá, není něco špatně???). 

Má tedy smysl ještě do školy jezdit?

ANO! Jasně, že má... Pro všechny hnidopichy tedy rovnou předesílám, že nechci preferovat takovéto hodiny před klasickými a také dodávám, že podobné hodiny nemá smysl dělat příliš často. Jednak žáci prostě stále ještě potřebují kontakt s učitelem a naštěstí patřím do skupiny učitelů, kteří ještě stále potřebují kontakt s dětmi. A další z věcí, proč nemá smysl to s těmi "vychytávkami" až tak přehánět je bohužel fakt, že dnešní žáci jsou poprvé nadšeni, podruhé je to "Jo jo, to už známe, to jsme viděli" a potřetí už je to jen povzdych "Už zas? Pfffff, to bude nuda..." Zkrátka a dobře, musíme se smířit s tím, že dnešní žáky už jen tak s něčím nenadchneme...

Má to tedy celé vůbec smysl?

ANO! Právě například tehdy, pokud je učitel nepřítomen a má chuť se se svými žáky vidět nebo pokud se jedná o komunikaci mezi třídami v rámci různých projektů. Vidím tady i velkou perspektivu například u virtuálních hospitací. Úplně se vidím, jak sedím doma u kávy a po domluvě s kolegou sleduji jeho hodinu, úplně vidím, jak si žáci navzájem ukazují svoje práce v reálném čase, úplně vidím ještě alespoň dalších tisíc důvodů, proč to má v dnešním digitálním světě smysl...

Ukázky

Zkouška s Alenou Píšovou z Horné Ždani na Slovensku

Pozdrav na začátku hodiny

Je dobré mít kameru nastavenou na plátno pro kontrolu, zda žáci vidí to, o čem vy mluvíte