sobota 19. dubna 2014

Storytelling aneb nebojte se vyprávění příběhů!

   Přibližně před měsícem psali moji deváťáci písemnou práci. Celý týden měli k dispozici její zadání. Očekával jsem, že minimálně polovina zadání otevře, polovina z této poloviny si přečte alespoň nadpis. Zbylí žáci, že dočtou zadání do konce a přibližně dva nejpilnější si to i vyzkouší. 
   Moje předpověď vyšla pouze v posledním bodě. Dva žáci si přečetli nadpis, celé přečetli, vyzkoušeli a dokonce i bez jediné chyby odevzdali. Stál jsem tedy před otázkou, co s těmi ostatními...
   Jen naprostý blázen si může myslet, že učitel deváťáky, kteří jsou již ve velké míře přijati na střední školy, dojme promlouváním do jejich puberťácké duše nebo snad vyděsí nějakou nevýstavní známkou. Protože jsem ale povahou vcelku dobrák a při vzpomínce na mnou prožité stejné období pro ně mám v jistém ohledu i pochopení, rozhodl jsem se pro náhradní úkol. Pokud vymýšlím vhodné téma, podívám se občas do kalendáře "strýčka GOOGLA". V dnešní době máme světový den téměř všeho, tak ani 20. březen nebyl výjimkou. Na tento den připadl Světový den storytellingu.

Storytelling??

   Storytelling je ve zkratce řečeno vyprávění příběhů. Je to návrat a znovuobjevování hluboce zakořeněné tradice vyprávění. Je to ta nejpřirozenější lidská činnost i umění zároveň. Dějiny lidského rodu můžeme číst jako jedno velké vyprávění, ale těžko je převyprávíte dítěti před spaním. A o to právě jde.
  Storytelling je specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především představivosti vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.Vyprávíme všichni a často. I tuto schopnost můžeme ovšem jako každou jinou rozvíjet, zdokonalovat a používat. Ze schopnosti se může stát umění. Takto definujeme disciplínu zvanou oním mezinárodní slovem storytelling.

Čím vším je a může být storytelling?

  • způsobem realizace
  • edukačním prostředkem
  • volnočasovou aktivitou
  • uměleckou disciplínou
  • prostředkem sebepoznávání a osobnostního rozvoje
  • a mnohým dalším
   Storytelling jako umělecká disciplína a edukační prostředek má silnou základnu např. v Norsku či ve Skotsku. Zde nejen nalezneme lidi, kteří se storytellingu věnují na plný úvazek a se zaujetím, ale je tu i výrazněji navázána spolupráce mezi vypravěči a školami či jinými kulturně-vzdělávacími institucemi. Storytelling jako umělecká disciplína a edukační prostředek je tak vybaven dostačující metodickou a didaktickou základnou, a co je ještě důležitější, jeho využití např. ve školách či při různých volnočasových aktivitách je odzkoušeno s pozitivními výsledky.

Jaký význam má storytelling

  • Aktivně pracuje s literaturou a podněcuje zájem o ni.
  • Obohacuje a rozšiřuje slovní zásobu.
  • Napomáhá chápat souvislosti, uceluje kontext.
  • Podporuje kritické myšlení, klade před posluchače názory a hodnoty, které rozebírá z různých úhlů.
  • Zvyšuje schopnost naslouchat a chápat.
  • Podněcuje tvořivé psaní a představivost.
  • Zvyšuje schopnost komunikace.
  • Podporuje schopnost předvídání, analýzy a syntézy.
  • Je to skvělá zábava.

Proč používáme mezinárodní termín „storytelling“, když čeština zná krásné slovo „vyprávění“?

   Jednoduše proto, že vypráví každý, ale storytellingu se věnují ti, kteři chtějí vědomě a s konkrétním cílem schopnost vyprávění rozvíjet a jednou třeba i dovést k dokonalosti.

   Především ale jde o přihlášení se k mezinárodní „síti“ storytellingu, sjednocující se právě ve jménu tohoto anglickojazyčného označení. Ostatně, provedeme-li malý rozbor termínu „storytelling“, zjistíme, že proti českému „vyprávění“ má jednu nespornou přednost. Spojuje v sobě totiž „příběh“ (story) i „vyprávění“ (telling), tedy samotný proces vzniku a jeho výsledek.

Čím by taky byly příběhy bez vyprávění, a vyprávění bez příběhů?

„Když rýže přestane růst, je zvykem oddávat se tomuto rituálu: Ženy jdou do rýžových polí, usednou k rostlinám a vypráví jim mýtus o jejich původu. Rýže si tak uvědomí, jaký je její smysl, získá tím motivaci a začne znovu růst.“
Co je storytelling. [Online]. http://www.story-telling.cz/ (accessed April 19, 2014).

Mám či nemám?

   Už dávno mě toto téma zajímalo a byl jsem také zvědav, jak storytelling, o kterém se v současnosti mluví stále častěji, zařadit do výuky. Storytelling je, jak je uvedeno shora, vyprávění příběhu. Asi není nutné psát o tom, že žáci (ale i dospělí) si touto formou zapamatují informace snadněji, přirozeným způsobem a mnohem rychleji si je také následně vybaví v nejrůznějších souvislostech. A co hlavně, hodina pro ně nabere úplně jiných, zábavnějších rozměrů. Dějepis, český jazyk, výuka cizích jazyků... Tam se storytelling přímo nabízí a mnoho kantorů jej používá už velmi dlouho, aniž by v podstatě tušili, že se jedná o nějaký storytelling. 
   Rozhodl jsem se tedy vyzkoušet tuto formu i při výuce ICT. Ken Robinson onehdy pronesl, že škola zabíjí kreativitu, a že kreativitu není třeba vyučovat. Nabízí se zde také mnou oblíbený citát Alberta Einsteina: „Intuitivní mysl je posvátný dar, racionální mysl je věrný sluha. Stvořili jsme společnost, jež ctí sluhu a zapomněla na dar.“ Nechtěl jsem tedy být vrahem kreativity žáků a už vůbec jsem nechtěl zapomínat na dar a obdaroval jsem milé deváťáky náhradním domácím úkolem týkající se právě storytellingu. Protože jakékoli další vysvětlování toho, co mají dělat, by bylo zmíněným vražděním kreativity, jejich směrováním a ovlivňováním, zadání bylo něco ve smyslu „vymyslete příběh o čemkoli, zpracujte to jakýmkoli programem a odevzdejte“. 
   Byl jsem velmi zvědavý, zda opravdu někdo z žáků nějakou práci odevzdá. A výsledek? Byl pro mě obrovským překvapením. Valná většina opravdu příběh vymyslela, zpracovala a odevzdala. Velkým překvapením, byla i diskuze, která se samovolně spustila na následující hodině. Bylo až neuvěřitelné vidět a slyšet, jinak téměř apatické žáky, jak sami diskutují nad svými příběhy, co je inspirovalo atd. Mě, jako vyučujícího ICT, samozřejmě nejvíce potěšila diskuze nad postupy pořizování samotné nahrávky. Bylo opravdu k neuvěření, jakým způsobem někteří žáci nahráli svůj příběh. 
   Netvrdím, že veškeré práce jsou adepty na získání některých ze světových cen, ale o to tady přeci vůbec nešlo... Za důležité považuji zjištění, že žákům ani v dnešní době kreativita opravdu nechybí a také zjištění, že apatie deváťáků není dána životním obdobím, ale přístupem učitele. 
   Od té doby jsem použil storytelling několikrát, např. při seznámení páťáků s principem fungování elektronické pošty. Dovolím si tvrdit, že dnes chápou lépe než kdy jindy, co je paket (sledovat skupinu 10 paketů pohybujících se po budově školy, z nichž občas se nějaký ztratí bylo zajímavé pro obě strany), co znamenají pojmy on-line, off-line, spam, vir atd.  
   
Zbývá už tedy jen říct krátké doporuční na závěr... Nebojte se vyprávění příběhů, žáci to jistě ocení!